Kontrolu dodržování pravidel pískovcového lezení  /první písemná „Pravidla lezení v pískovcových skalních oblastech“ schválilo předsednictvo ústřední sekce horolezectví ČSTV dne 24.10.1958/  prováděly horolezecké oddíly ve „svých“ oblastech,  na úrovní ústřední sekce vznikla Komise pískovcového lezení (později pískovcová část vrcholové komise výboru horolezeckého svazu ČÚV ČSTV, protože vrcholová komise rozšířila své působnosti o nepískovcové oblasti).

 

Datum a první složení této komise se bude jen těžko zjišťovat, jisté ale je, že v sedmdesátých letech minulého století již byla plně funkční podle svého schváleného Statutu vrcholových komisí v členění na VK Český ráj /Turnov/, VK Severní Čechy /Ústí nad Labem/, VK Východní Čechy /Hradec Králové/ a VK Středočeský kraj /Praha/. 

 

Náplní těchto komisí byla evidence prvovýstupů pomocí tehdy zavedených „Protokolů o prvovýstupu“, schvalování - hodnocení prvovýstupů a registrace schválených prvovýstupů  k  začleňování do průvodců.  

 

V sedmdesátých a osmdesátých letech byl předsedou centrální Komise pískovcového lezení ústecký Vladimír Slouka, z členů si připomeňme  Vláďu Škaroupka z Náchoda.  Krajská vrcholová komise Severní Čechy  se záhy rozdělila na VK Krušnohorské oblasti (také VK SZ Čech)  a VK Jizerskohorskou. Tu VK SZ Čech vedl do roku 1972 Wolfgang Bruch /Lokomotiva Teplice/, od r.1972 ústecký Jaroslav Budín /Loko Ústí n.L., později Loko Teplice/, po něm ji v r.1977 převzal Zdeněk Kropáček /Loko Děčín/.

 

Vrcholová komise Děčín

 

Spontánně, pravděpodobně nezávisle na centrální  a  krajské komisi vznikala vrcholová komise horolezeckého oddílu Děčín. Jádru aktivně lezoucích členů, kteří byli vychováni lezeckými klasiky typu Karel Krombholz, Helmut Weigel, Heinz Weigel, Erich Wrbík a dalšími, připadala samozřejmostí morální povinnost sledovat čistotu lezení v oblastech, které HO Děčín vždy pokládal za svoje: Labské údolí, Hřensko, Bělá.

 

Tito lezci prakticky prováděli činnost pozdějších vrcholových komisí v době, kdy počty prvovýstupů byly malé, lezci se osobně v těchto oblastech znali a ještě neexistovala pozdější povinnost vyplňovat Protokoly o prvovýstupech.

 

Prvé mě dostupné materiály o VK HO Děčín jsou z roku 1971, tehdy byl předsedou komise Jaroslav Uher, já jsem se stal členem vrcholové  komise v lednu 1972. To už začínaly přípravné práce na  novém horolezeckém průvodci.

 

Současně již několik let probíhal kdysi nepředstavitelný rozvoj počtu lezců, prvovýstupů a nových horolezeckých objektů, mimo jiné i v souvislosti s úplným otevřením pohraničního zakázaného pásma /zakázané pásmo znemožňovalo od r.1953 vstup do severní části levého břehu Labského údolí, do téměř celého území oblasti Hřensko, blokovalo lezecké průzkumy a činnost v později samostatných oblastech  Vysoká Lípa, Tokání, Kyjovské údolí/.

 

V roce 1976 byli členy této vrcholové komise Jaroslav Uher, Helmut Weigel, Heinz Weigel, Ivo Nový, Petr Laštovička /st./, Zdeněk Kropáček, Jiří Šlégl, Walter Tamme, Jaroslav Sinecký a Jindřich Strauss.

 

Do okruhu působení VK HO Děčín byly zahrnuty bezprizorní nové oblasti Srbská Kamenice, Vysoká Lípa, Tokání, Kyjovské údolí a čedičový Vrabinec, pro nespokojenost s úrovní činností HO Chřibská později také spolupracovala v oblasti Jetřichovice.

 

Téměř všichni členové absolvovali školení a zkoušky ochrany přírody a stali se dobrovolným strážci ochrany přírody při CHKO Labské pískovce.

 

Vrcholová komise trpěla totálním nedostatkem kruhů, slaňáků, schránek a knížek.  Došlo k pojmenování nevýraznějších masívů a prvovýstupy na masívy se začaly projednávat podle Pravidel.

 

Stěžejní náplní práce bylo  - mimo evidenci a přezkušování protokolů o prvovýstupech -  zpracovávání nového horolezeckého průvodce. Paralelně s přípravou našeho průvodce probíhala spolupráce s autorským kolektivem pod vedením Dietmara Heinicke s tehdejší NDR. Vrcholová komise definovala názvy a hranice jednotlivých oblastí a díky spolupráci se dostala k vynikajícím mapovým podkladům /zpracovatel Helmut Paul/. Helmut a Heinz  Weigelovi se skupinou Dietmara Heinicke shlédli a přeměřili všechny v té době známě skalní vrcholy a společně předložili VK návrh, aby v našich oblastech se skalky  do limitní výše 7,5m /nebo 6,5m při obtížnosti nejlehčí cesty IV/ do průvodce vůbec nezahrnovaly. /Podle oficiálních českých pravidel se za věž pokládá „samostatný skalní útvar o minimální délce výstupové cesty 5m a obtížnosti I“./ Současně byl předložen návrh nezahrnovat mezi samostatné vrcholy skalní útvary, které jsou ve vrcholové partii vzdáleny od okrajových skal méně než 1,2m. Tato omezení kopírovala německé zásady a vedla k mnoha diskuzím a  názorovým rozepřím ve vrcholové komisi. Dalšími mnohdy rozpornými body byla správná pojmenování vrcholů,  u nichž byla známa jen původní německá jména, někdy převoditelná do češtiny jen krkolomnými názvy nebo volbou jiného pojmenování / ku příkladu dominantní věž Beckstein:  Beckův kámen - Pevnost/.  

 

Do průvodců /Kletterführer Elbsandsteingebirge Böhmische Schweiz z r.1976  a Pískovcové skály v Čechách (2) horolezecký průvodce Severní Čechy z r.1980/  se v tyto zpřísňující požadavky skutečně dostaly.

 

V lednu 1976 požádal kvůli rozporům Jaroslav Uher o ukončení své činnosti ve vrcholové komisi HO Děčín. Jaroslavu Uhrovi patří dík za spoustu obětavé práce, měl obrovskou zásluhu na výrobě měděných vrcholových krabic a zajistil výrobu většího množství stěnových a slaňovacích kruhů /bohužel se později ukázalo, že stěnové kruhy byly nedostatečně svařeny, na trhací zkoušce provedené v NDR měly zcela pevnost pouze  jako běžná duralová karabina/. Jarda Uher se v květnu 1976 stal předsedou nově vzniklé vrcholové komise  při okresním výboru horolezeckého svazu /předseda Jarda Uher –Děčín, členové  Oldřich Kovář a Václav Hercík – Varnsdorf, Zdeněk Veverka – Chřibská, Zdeněk Kropáček  - Děčín/.

 

Na výroční schůzi HO Děčín v únoru 1976 byl zvolen předsedou vrcholové komise  Zdeněk Kropáček. Členové VK byli správci oblasti:  Petr Laštovička /st./ a Walter Tamme – Bělá, Levý břeh,  Jindřich Strauss a Jaroslav Sinecký – Pravý břeh,  Helmut Weigel a  Jiří Šlégl – Hřensko, Heinz Weigel a Zdeněk Kropáček – Vysoká Lípa,Srbská Kamenice, Tokání,  Kyjovské údolí, spolupracovali  také se Zdeňkem Veverkou, správcem oblasti Jetřichovice.

 

Styl práce VK se zásadně změnil – z každé schůze VK byl pořízen písemný zápis se seznamem schválených protokolů, důvody případného neschválení,  dalšími úkoly a řešenými problémy, přílohou zápisu byl vždy  seznam došlých protokolů k prověřování, který se zápisem dostali vždy všichni členové a další dobrovolníci, aby každý mohl pomáhat s prověřováním i v oblasti, kde není  správcem.    

 

Zápisy a seznamy cest k prověření byly rozmnožovány ilegálně (používání rozmnožovacích zařízení totalitní režim hlídal), používaly se nekvalitní lihové rozmnožovací strojky a dnes je velmi obtížné je reprodukovat.

 

Zpráva o činnosti vrcholové komise HO Děčín za rok 1976                                                     

 

Vrcholová komise HO Děčín má 9 členů. V roce 1976 bylo13 schůzí VK s průměrnou účastí 6,7. Ze všech schůzí byly pořízeny zápisy a rozeslány členům VK. Jednotliví členové VK byli pověřeni úkoly:                                                                                                                    

 

Správa  oblasti Bělá a Labské údolí - levý břeh: Petr Laštovička a Walter Tamme

Správa  oblasti Labské údolí – pravý břeh: Jindřich Strauss a Jar.Sinecký

Správa  oblasti Hřensko: Helmut Weigel a Jiří Šlégl

Správa  oblasti  Vys.Lípa, Srb.Kasmenice, Tokáň a Kyj.údolí: Zd.Kropáček a Heinz Weigel 

 

Správce materiálu: Ivo Nový

 

V průběhu roku 1976 bylo projednáno 122 prvovýstupů, v jednání je 80 protokolů.                 

 

Pro potřebu projednávání byly z došlých protokolů vydávány pro členy VK a další dobrovolníky seznamy výstupů.

 

V oblastech HO Děčín bylo v roce 1976   17 nových věží, splňujících kriteria výšky (tj. 7,5 m nebo vyjímečně 6,5 m při min.obtížnosti IV) a vzdálenosti od masívu (min.1,2 m). Osazeno bylo 20 slaňovacích a 80 stěnových kruhů, průběžně byly obnovovány krabice a knížky. Nová evidence pískovcových věží byla po projednání návrhů založena u oblastí Bělá, Levý břeh a Tokáň.

 

V souladu s úkoly VK SZ Čech bylo provedeno označení přístupové cesty k Vojtěchovi. Označení dalších přístupových cest bylo projednáno se správou CHKO Labské pískovce. Jednáním s orgány ochrany přírody byly povoleny další bivaky (tábořiště) a to v údolí Čertovy vody, pod Želvou ve Velkém Pravčickém dole, u Dolského mlýna a mimo naše oblasti v Jetřichovicích  za ozdravovnou.. Odpovědnost za čistotu, pořádek a klid v okolí těchto tábořišť má náš oddíl. Při této příležitosti je nutno zdůraznit, že u orgánů ochrany přírody jsou děčínští horolezci velmi dobře zapsáni, mimo jiné pro silné zastoupení v aktivu dobrovolných pracovníků ochrany přírody. Udržení tohoto dobrého jména je naším důležitým úkolem pro budoucnost.

 

Horolezeckému svazu v NDR byl zaslán požadavek, aby  lezci z NDR zasílali naší vrcholové komisi protokoly o prvovýstupech v našich oblastech a požadavek, aby byly osazovány stěnové a slaňovací kruhy podle našich materiálových norem. Odpověd  z NDR jsme zatím neobdrželi.

 

K mapování lezených skalních masívů v roce 1976 nedošlo, přestože zahájení bylo několikrát připravováno.

 

Na úseku politickovýchovné práce byly provedeny 2 přednášky v oddíle (Historie pravidel a Výklad pravidel), projednány případy porušení pravidel, projednána v oddíle etika zápisů do vrcholových knížek, trvale působeno k ochraně přírody.

 

Vrcholová komise HO Děčín se setkává s oprávněnou kritikou na dobu prověřování protokolů.

 

Zlepšení této činnosti spočívá nejen ve zvýšení aktivity členů VK, ale i v lepší spolupráci všech děčínských horolezců. Jednou z příčin je také opožděné zasílání protokolů. Vážnou závadou hrozí být nedostatek materiálu. Jednali jsme v průmyslovce, kde jsou ochotni kruhy vyrobit, ale nemají z čeho. Apelujeme na všechny horolezce, aby se rozhlíželi kolem sebe a možnost získání materiálu oznámili Ivo Novému (nebo mu materiál přivezli). Jedná se o tyčovinu prům.16 a pasovinu 32 x 15 z kujné, dobře svařitelné oceli. Chybí i temovací materiál, dochází krabice a knížky.

 

Zvláštní problematiku přinášejí výstupy na masívy. Na masivy lze uznat takové cesty, které nejsou v rozporu se zájmy ochrany přírody a které vedou stěnou, spárou nebo kouty (nikoliv strží), nastupují od úpatí (nikoliv traverzem do vyšších částí stěny) a prostupují dlouhou, esteticky hodnotnou stěnou o minimální výšce stěny 40 m. Požadujeme, aby prvovýstupce označil nástup cesty výrazným mužíkem nebo na skálu křídou namalovaným trojúhelníčkem. Schválená cesta bude označena u nástupu bílým trojúhelníčkem. Popisy cest je nutno psát tak, aby cesta a zejména nástup bylo možno ze země dobře rozpoznat.

 

Do příští sezony si lze přát vyšší aktivitu a lepší spolupráci všech děčínských horolezců při prověřování protokolů a údržbě  zajišťovacích a vrcholových zařízení.

 

Schváleno schůzí VK 4.1.1977

 

 

 

V roce 1977 odstoupil z VK  Jindra Strauss (pravý břeh),  nahradil ho Jiří Jirman.

 

Krajská správa státní památkové péče a ochrany přírody povolila z iniciativy VK změnu v Horolezeckém řádu CHKO – bylo povoleno lezení v oblasti chráněného přírodního výtvoru Pravčická brána. 

 

Byly odesílány žebravé dopisy s žádostí o finanční dotace na výrobu jistících a vrcholových zařízení   komisím Okresního národního výboru – samozřejmě bez odpovědi.

 

Byly zpracovány korektury českého průvodce a zahájena příprava k vydání dodatků.

 

V průběhu roku 1977 měla vrcholová komise 11 schůzí, na kterých bylo schváleno 224 nových cest a variant, zrušeno bylo 42 prvovýstupů (vesměs bezvýznamné výstupy, bezvýznamné vrcholky nebo porušení pravidel). Zrušení cesty bylo vždy oznamováno autorovi. Většina protokolů byla  prověřována přímo ve skalách. Na konci roku zůstalo 48 neprověřených cest. Nových věží bylo zaevidováno 11. Založena kartotéka věží u většiny oblastí. S  představiteli saských lezců  se řešily sporné otázky. Provedeny přípravné práce k vydání průvodce po lezených masívech.  VK zajistila vytlučení kruhů ze zrušené cesty  od Arnolda na Velkém Pravčickém kuželu a stanovila podmínky pro nový prvovýstup.

 

V roce 1978 po tragické smrti Jirky Šlégla v severní stěně Eigeru je VK doplněna Zdeňkem Weingartlem (skalní oblast Hřensko). Po odstoupivším Jaroslavu Budínovi byl zvolen předsedou VK SZ Čech Zdeněk Kropáček, současně zůstal předsedou VK Děčín.

 

Opět byl Okresnímu národnímu výboru poslán žebravý dopis o celkem o 8780 Kčs na kruhy, stojany, knížky, schránky, trubkové vrtáky atd., zase bez odezvy.

 

VK zasedala 8x opět všichni dostali zápisy a seznamy cest k prověření. Došlo 162 protokolů, z toho 116 cest bylo  schváleno , zrušeno bylo 16 cest (bezvýznamné skalky, dříve lezené cesty, bezvýznamné varianty) , 40  protokolů zůstalo v jednání. Průvodce po lezených masívech se nepodařilo zpracovat. V oblastech HO Děčín je asi 500 stěnových kruhů, 300 (!) kruhů osazených v letech  1962 – 1977, které nevyhovuje požadavku pevnosti, viz RTG špatně svařeného kruhu:

 

 

 

 

Ostatní kruhy jsou buďto  staré, nebo prvovýstupové. Na obnovu je třeba 400 (!) kruhů.  Jen 140 slaňovacích kruhů odpovídá normě (výroba 1962 a 1978, asi 200  ks slaňovacích kruhů je zapotřebí. Chybí asi 150 schránek a na doplnění a výměny je třeba zhruba 120 knížek (přitom nejsou k dostání ani nekvalitní čtverečkované zápisníky.

 

V souvislosti s přílivem lezců z jiných oblastí prudce roste počet porušování Pravidel a Horolezeckého ‚řádu (lezení za mokra, lezení v nevhodné obuvi, chytání kruhů a stavění ze sedaček,  odpadky v okolí skal, používání nepovolených bivaků, pálení ohňů apod.).

 

V začátku roku 1979  byly kromě projednávání rozšíření stupňů obtížnosti řešeno porušování Pravidel lezením s umělými pomůckami (háčky).  Z tohoto důvodu byly rušeny prvovýstupy a vytloukány kruhy (Vezír – Ratata,  Karlova stěna – Divoký Romsdal, Duhová stěna – Jarní pouť,  Prezident – Dubnový kongres, Havraní věže – Zilvar z chudobince), což vedlo k řadě stížností a rozsáhlé korespondenci.

 

Objevilo se používání magnézia, které bylo spolu s požíváním háčků předloženo k posouzení vrcholové komisi horolezeckého svazu Českého ústředního výboru. Ta na své schůzi ( Adršpach, květen 1979)  požívání magnézia zakázala  (podkladem bylo mimo jiné stanovisko německého výzkumného úřadu pro ochranu před korozí v Drážďanech, odůvodňující zákaz magnezia na pískovcích NDR). Používání háčků (nejen při prvovýstupech)  ústřední VK  jednoznačně odsoudila a schválila jako důvod pro rušení cest. Schváleno bylo 77 prvovýstupů, neschváleno 8 cest.

 

V roce 1980 se podařilo projednat výjimku ze zákazu vstupu do lesů nad silnicí Děčín – Hřensko, které byly vyhlášeny ochrannými lesy podle lesního zákona.

 

Byla zajištěna oprava nedostatečně svařených kruhů, dodaných z Náchoda. Závady byly zjištěny  kontrolou na průmyslovém rentgenu u Jirky Kašáka. Z vrcholové komise odstoupil Walter Tamme,  byl nahrazen Pavlem Weingartlem z HO Česká Lípa. Žádost VK o zachování věže Koruna jeskyně byla kladně vyřízena (po pádu skal až  na silnicí Děčín – Hřensko chtěli vystrašené úřady tuto věž zlikvidovat)  a na Korunu jeskyně byla vrácena vrcholová knížka.

 

VK se zabývala problematikou  nebezpečí řícení skal a skalních bloků (ohroženými místy jsou např. hlava Jeptišky, předvrchol Večerní věže, bloky v údolní spíře na Trůn a další.

 

Schváleno bylo 21 prvovýstupů, 5 cest bylo zrušeno. Vydáno bylo 70  měděných vrcholových krabic, vyměněno bylo 25 stěnových a 5 slaňovacích kruhů. Slaňovacími kruhy není vybaveno:                           

Labské údolí   40% vrcholů,   Hřensko 28%,  Vys.Lípa 50% ,   Srb.Kamenice 25%,   Tokání 34 %,   Kyjov. údolí 65% vrcholů (průměr  u SZ Čech je 39% nevybavených vrcholů).

 

V roce 1981 odstoupili z VK Jaroslav Sinecký a Ivo Nový. Schváleno bylo 109 cest a variant, zrušeno nebo pozastaveno bylo 27 protokolů. Materiálové potíže  pomáhal řešit Jirka Kašák, který obstarával nové kruhy, RTG kontroly a opravy špatných kruhů.

 

Opakovaly se závady  v dodržování pravidel lezení – nesportovní lezení, háčky, lezení za mokra, odhazování odpadků.

 

Probíhala identifikace nestabilních skal a jejich částí, informace byly předávány vrcholové komisi SZ Čech.

 

Na začátku roku 1982 došlo k novému rozdělení správcovství oblastí:

 

Levý břeh, Bělá (Petr Laštovička /st./ a Pavel Weigartl ), Pravý břeh, Vrabinec (Zdeněk Weingartl a Rostislav Sedlický), Hřensko (Miroslav Michlík a Petr Štěpán), Vys.Lípa, Srb. Kamenice, Tokání a Kyj. údolí (Zdeněk Kropáček a Heinz Weigel).          

 

Vrcholová komise schválila 97 prvovýstupů, zrušeno bylo 13 prvovýstupů. Podařilo zajistit opravu vrcholu Jeptišky (Jindra Strauss, Petr Laštovička a další). Přeskobování cest  na Vrabinci se nepodařilo provést.

 

U Karla Běliny bylo zjištěno slaňování před prováděním prvovýstupů (Želva – Flóra, Želva – Vzdušná cesta), Bělina na písemná sdělení nereagoval. 

 

Bylo určeno umístění záchranných boxů (Vojtěch – pod SV stěnou, Východní roh – kout  mezi Vých.rohem a Ústeckou, Velký Pravčický kužel – převis SV od věže. Výroční zpráva  také konstatuje:   Do našich oblastí přichází stále více cizích lezců, toužících lézt zejména nejtěžší cesty. Jejich příliv roste při špatném počasí, kdy nelze lézt v Českém ráji. Je věcí celého oddílu, abychom dohlédli na dodržování zákazu lezení za mokra, nebo invaze cizích extrémistů bude mít pro naše nejtěžší cesty zlé důsledky.

 

V roce  1983 dochází  k zásadní organizační změně. Od 30.5.1983 přestává VK fungovat jako  oddílová komise HO Lokomotiva Děčín a po doplnění se stává komisí okresního svazu s tímto rozdělením oblastí: 

 

Bělá….Loko Děčín - Laštovička

 

Levý břeh….Doprava  – P.Weigartl

 

Pravý břeh….Loko Děčín – Hel.Weigel, Zd.Weingartl

 

Hřensko….Loko Děčín – Laštovička, Michlík

 

Vys.Lípa, Tokáň….Loko Děčín – Kropáček, Heinz Weigel

 

Srb.Kamenice….Boletice – Kropáček,  Ballik 

 

Jetřichovice….Varnsdorf -  Černý    

 

Kyj.údolí….Rumburk – Kropáček, Melo  

 

Vrabinec a ostatní nepískovcové....Boletice – Ballik

 

Vrcholová komise obdržela 82 protokolů, 61 výstupů bylo schváleno, 4 výstupy byly zrušeny.  Byly zavedeny sekční krabice ze zinkového plechu, které jsou ale malé na běžný rozměr knížek a mají atypické boční zavěšení k podstavci a tím jsou téměř nevyhovující .

 

V Labském údolí se začaly objevovat bivakové chatky lezeckých skupin (mnohdy vybavené automobilovými sedačkami a podobným harampádím) , roste počet výstupů za mokra a další porušování pravidel  a zásad ochrany přírody.     

 

V roce 1984 došlo k dalším změnám ve složení VK. Roman Cimler /Doprava / nahradil Zdeňka Weigartla a Vladislav Pelc /Loko/ nahradil Heinze Weigela. Schváleno bylo 68 protokolů, 1 neschválen. Trochu se uvolnily poměry, takže se podařilo zápisy rozmnožovat  poněkud kvalitnějším cyklostylem a ne tak ilegálně jako dříve (příloha č.1):

 

Petr Laštovička zpracoval seznam nejištěných nebo špatně jištěných cest (příloha č.2a,2b)

 

V roce 1985  bylo schváleno 119 prvovýstupů, zrušeno bylo 10 protokolů (dříve lezené bezvýznamné varianty a pod.). Bylo schváleno dodatečné přidání kruhů (Big Wall,  Žlutá růže, Vel.Tetřev-vých.hrana, Cikánská cesta, Tatranský pozdrav, Cesta na truc, Poštolčí kužel- Pastouškova cesta.

 

V Kyjovském údolí povolena minimální výška lezeckých masívů 20 m, nebudou evidována strže a komíny. Byl vydán seznam věží a masívů, na které  nelze provádět prvovýstupy bez předchozího projednání s vrcholovou komisí (příloha č.3).

 

V roce 1986 byl správcem oblasti Bělá jmenován Roman Cimler (předtím Laštovička) a oblasti Pravý břeh Petr Laštovička (předtím Cimler), kteří si vzájemně předali kartotéky a protokoly. Petr Laštovička zpracoval seznam  nejištěných nebo špatně jištěných cest (příloha č.2). Schváleno bylo  59 protokolů. Obtížnost JV cesty na Malý Pravčický kužel byla změněna na VII.

 

V roce 1987 řešila vrcholová komise potřebu výjimky ze zákazu lezení v oblasti Vrabinec, která byla vyhlášena za rezervaci. Opět byl řešen nedostatek kruhů oddíly byly vyzvány k zajišťování přímých nákladů (30.-Kč na kruh). Schváleno bylo 128 protokolů, zrušeno 5.  

 

V roce 1987 gradovalo napětí mezi vrcholovou komisí, střežící čistotu lezení, etiku  a dodržování pravidel a na druhé straně přílivem a rostoucí arogancí lezců (a to již i místních), kterým byly tyto pojmy cizí, začalo docházet k rozkolu ve VK. Problémy byly kupříkladu ve výrobě umělých chytů v údolní lomové stěně stěně Toreadora, hojném lezení s magneziem  a příprava prvovýstupů osazováním jištění (borháků) ze slanění před vlastním lezením. Zdeněk Kropáček pak na jaře 1988 odstupuje z vrcholových komisí:

 

Přestože jsem práci ve vrcholových komisích dělal dlouho a rád, vznikly v poslední době vážné komplikace, které mě po uvážení vedly k následujícímu rozhodnutí:                                 

 

Dnešním dne ukončuji svoji činnost ve vrcholových komisích a v České pískovcové komisi /komisi pískovcového lezení  výboru horolezeckého svazu ČÚV ČSTV/. Odstupuji především proto, že rozpor mezi klasickým pojetím pískovcového lezení, vyjádřeným pravidly a mezi pojetím tzv. moderním narostl do takových rozměrů, že se v jeho řešení  nemůžu dále osobně angažovat. Již v minulosti jsem měl mnoho osobních nepříjemností jen proto, že jsem vždy důsledně trval na čistotě lezení a dodržování smyslu pravidel. Nechci si dělat další osobní problémy. Ve skalách i jako předseda komisí jsem vždy odváděl největší práci – jako správce jsem spravoval nejrozsáhlejší rajony v Labských pískovcích. Za tuto práci mi nikdo nikdy ani nepoděkoval, za rozhodnutí VK jsem byl osobně osočován. Únavná je i standartní situace, že nejsou kruhy, různé materiály platím ze své kapsy včetně nákladů na cestovné, spojených s údržbou skal atd. Nikdo mi nemůže mít za zlé, že couvám, ale nemohu v tom již dále pokračovat.  Současně vystupuji z vrcholové komise a výboru horolezeckého svazu KV ČSTV a výboru horolezeckého svazu OV ČSTV Děčín.

 

        S pozdravem                                                                  Děčín, 20.5.1988