|
|
|
 |
|
1
|
|
[1]
TRHLINA,
5+
(UIAA),
22.
2.
1979,
Pavel Schwarz.
Trhlinou v levé části stěny na temeno.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
[2]
PRVNÍ KRŮČKY,
3+
(UIAA),
22.
2.
1979,
Pavel Schwarz.
Od trhliny šikmo dopr. k odštěpu a na temeno.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
[2.1]
POSLEDNÍ KROK,
5
(UIAA),
2015,
Martin Tučka.
Varianta cesty 2. s nástupem zhruba metr a půl od nástupu mateřské cesty. Leze se stěnkou přímo k vylomení skály pod převisem. Zde se cesta napojuje na mateřskou a míří ke slanění. K jištění jsou použity dva borháky cesty 2. První krůčky. 2 borháky + slaňák
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
[3]
POSLEDNÍ ŠIŠKA,
8-
(UIAA),
Cesta 3, Poslední šiška je nejtěžší cestou sektoru Borová skála. Začíná vlevo od velkého vylomení a pokračuje vzhůru k prvnímu boltu. Následně pokračuje skrz prstovou spárku vzhůru přes hladkou stěnku s lištám, druhému boltu a slanění. Lezec smí používat dobré stupy vpravo. 2BH + SL
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
[4]
UZENÁ CESTA,
3
(UIAA),
22.
2.
1979,
Pavel Schwarz.
Černou skalou šikmo dopr. pod převisek a na vrchol.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
[4.1]
VČEREJŠÍ PYTEL,
4+
(UIAA),
1979,
Pavel Schwarz.
Varianta cesty č. 4, která se od mateřské dělí za výlomem. Následně pokračuje mírně vpravo přes svislou stěnu k výlezu. Stejně jako mateřská cesta, je i tato tradičně odjištěna a končí výlezem.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
[5]
LEVÁ HRANA,
6+
(UIAA),
Nástup cesty je u boltu pod hranou. Doporučujeme se do něj zajistit před začátkem lezení kvůli hrozbě pádu na skálu u nástupu. Následně pokračujeme přímo v linii dvou nýtů na výlez nebo společnému slanění s cestami č.6. a 7. 3BH + SL
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
[6]
STŘEDEM PLOTNY,
4
(UIAA),
Nástup na cestu je vpravo od cesty č. 5 Levá hrana. Vede středem plotny přirozenou cestou přes vhloubení. Lezení je odjištěno třemi nýty a slaňákem pod vrcholem. 2BH + SL
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
[7]
MOJE UNIVERZITY,
1979,
Pavel Schwarz.
Cesta začíná ve spádnici napravo od cesty Středem plotny. Vede jemnou stěnkou přes malý převis do značného vhloubení a odtud na vrchol ke slanění. Cesta je odjištěna třemi nýty a společným slaněním, které má s cestami č.6 a č.5. 3 BH+SL
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
[8]
HRANA MEZI KOUTY,
6-
(UIAA),
Nástup je u viditelného vykrojeného madla, sloužícího jako hluboký chyt. Lezec má před sebou relativně přímočarou cestu vedoucí přes dva výrazné kouty. Fixní jištění tvoří celkem čtyřmi nýty vedoucí ke slanění. 4 BH + SL
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
[9]
SUVENÝR Z CIMY,
4
(UIAA),
1979,
Pavel Schwarz.
Logická, tradičně jištěná cesta vedoucí spádnicí kouta na viditelnou šikmou polici. Odtud lezec pokračuje do kouta a jím na vrchol. Cesta se léze tradičně za použití malých vklíněnců a friendů (jako při prvovýstupu) nebo kombinací tradičního a fixního jištění. Na polici se nachází dva nýty, které vedou ke slanění.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
[10]
DIAGONÁLA,
4
(UIAA),
1979,
Pavel Schwarz.
Cesta se nachází nalevo od cesty č.11. Vede vzhůru, šikmo vlevo přes bříško, na polici (jištění hodinami) a z té přes malý převis přímo na vrchol. Cesta je tradičně jištěna a vede ke slanění za vrcholem.
|
|
|
|
|
|
|
|
1
|
|
[11]
SLUNEČNÍ HRANA,
5
(UIAA),
1979,
Pavel Schwarz.
Poslední cesta před hranou. Nástup na cestu je u šipky v položené části pod převisem. Odtud vede cesta přes převis na šikmou polici a mírně doleva k hodinám, ve kterých se dá tradičně zajistit. Od nich následuje mírně přes malou stěnku k vrcholu a ke slanění za ním.
|
|
|
|
|
|
|
|
1
|
|
[14]
NOVÁ HRANA,
5
(UIAA),
Nástup na tuto cestu je na nakloněné stěnce za hranou, mezi cestami č. 11 a 13. Cesta vede podél hrany až k mírnému převisu. Do tohoto momentu je cesta odjištění třemi bolty. Následuje zhruba metrový traverz po šikmé plošince po levé straně. Pomocí té obejdeme převis a přes malou stěnku a jeden bolt lezeme ke slanění za vrcholem.
|
|
|
|
|
|
|
|
1
|
|
[13]
VAVŘINECKÁ,
3
(UIAA),
1979,
Pavel Schwarz.
Cesta je druhou cestou vpravo od hrany skály. Vede, od nástupu maličkou stěnkou, přes šikmou plotnu vzhůru. Jde o jednoduché plotnové lezení odjištěné třemi nýty vedoucímu ke slanění. První polovinu jde aditivně odjistit tradičně pomocí hodin.
|
|
|
|
|
|
|
|
1
|
|
[14]
MLS,
3
(UIAA),
Pavel Schwarz.
Cesta vede velice přímočaře, přes depresi přímo ke slanění. Lezec je fixně odjištěn až těsně za polovinou dvěma nýty. V první polovině je možné se odjistit tradičně. Skála má však mnoho dobrých pevných chytů i stupů, takže pro zkušenější lezce toto není nutností (stejně jako u cesty č.13. a č.15.).
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
[15]
VEČERNÍ RADOVÁNKY,
3
(UIAA),
1979,
Pavel Schwarz.
Cesta kombinující jištění fixní a tradiční, začínající na svislé stěnce před srázem. Cesta vede přes plotnu šikmo doleva ke slanění. První fixní jištění je pouze pár metrů pod slaněním (společné pro cesty 13., 14. a 15.). Většina cesty se dá odjistit tradičně pomocí malých vklíněnců či friendů. Pro zkušené lezce to však nebývá nutné. Dbejte ale zvýšenou opatrnost na nástupu cesty, jelikož hrozí pád z malého srázku do „skladiště“.
|
|
|
|
|
|
|
|
1
|
|
[16]
FIALKOVÁ,
4
(UIAA),
1979,
Pavel Schwarz.
První cesta za schody. Nástup je po stěnce a vede přímo k prvnímu boltu (zároveň jde také o crux cesty). Po cvaknutí do prvního boltu následuje plotnové lezení přes další dva bolty k výlezu. Alternativně se dá poslední bolt cesty použít pro slanění.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
[17]
PRVNÍ,
3
(UIAA),
Velice krátká a přímočará cesta po stěnce. Vede přímo v linii dvou borháků ke skalění. Pro prodloužení cesty je zde i „výlezový“ slaňák na vrcholku pilíře.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
[19]
DRUHÁ,
5
(UIAA),
Cesta s nástupem na kolmé stěnce vpravo od pilíře. Za použití dvou boltů (blízko u sebe) vede ke šikmo vlevo ke slanění. Nástup na cestu je o něco těžší, než zbytek.
|
|
|
|
|
|
|
|
1
|
|
[18]
PLOCHÝ PILÍŘ,
4
(UIAA),
1979,
Pavel Schwarz.
Nástup na cestu je ve spádnici plochého pilíře. Cesta pokračuje dále zlehka doleva a na vrchol. Odjištěna je jedním boltem po pravé straně a s použitím slaňáku cesty č.17.
|
|
|
|
|
|
|
|
1
|
|
[20]
TINGL-TANGL,
3+
(UIAA),
11.
4.
1979,
Pavel Schwarz.
Cesta je kombinací tradičního a fixního jištění. Lezec nastoupí na kolmé stěnce a pomocí boltu leze mírně vpravo do sedla. Zde se zajistí o nýt cesty č.21 a následuje šikmo vpravo ke slanění pod vrcholem. Druhá polovina cesty je odjištěna tradičně nebo za použití prodloužených expresek přes nýty cesty č.21.
|
|
|
|
|
|
|
|
1
|
|
[20.]
DVA PILÍŘE,
4
(UIAA),
Tato cesta je variantou cesty č.20 Tingl-Tangl, od které se odpojuje na prvním boltu. Varianta pokračuje doleva před plochý pilíř (za použití dalšího boltu). Z vrcholu pilíře pak šikmou stěnkou a jeden borhák je slanění za vrcholem, které je společné s cestou č.21.
|
|
|
|
|
|
|
|
1
|
|
[21]
PETŘINY PLOTNY,
4
(UIAA),
10.
7.
2013,
Filip Šebl, Petra Pospěchová, Marek Honců.
Cesta vede v linii čtyř nýtů, velice logickou cestou ke slanění na vrcholu. Lezec je dobře odjištěn. Po nástupu na malé stěnce ho čeká schodové lezení a krátká plotna s dobrými stupy i chyty.
|
|
|
|
|
1
|
|
|
|
|
[22]
TŘETÍ,
4
(UIAA),
Třetí sdílí nástup a první bolt s cestou č. 21. Stáčí se doleva a před druhý bolt na pilíři vede ke slanění. To je společné s cestami 17 a 19.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
[23]
ZIMNÍ CESTA,
5-
(UIAA),
Nástup na cestu je stejný jako na cestu Spára (č. 24). Na prvním jejím nýtu se však stáčí doleva, obchází převis a přes břicho a dva nýty pokračuje ke slanění. To je společné s cestou č. 20.
|
|
|
|
|
|
|
|
1
|
|
[24]
SPÁRA,
5
(UIAA),
Pavel Schwarz.
Nástup na tuto cestu je náročnější pro malé lezce. Vede však přes nýt začátku prstové spárky. Dále vede cesta nalevo od spárky, přes čtyři nýty ke slanění. Technika spárování zde není nutná, jelikož většina cesty se leze přes boční tahy a hrany.
|
|
|
|
|
|
|
|
2
|
|
[25]
SPÁRA ZPRAVA,
5+
(UIAA),
Pavel Schwarz.
Cesta s nástupem těsně vlevo od převisu. Vede přes čtyři nýty ke slanění (cesty č. 24). První tři metry okolo převisu nejsou odjištěny. Je zde však možné vložit malý friend či vklíněnec. Cesta sama lemuje spárku po její pravé straně.
|
|
|
|
|
|
|
|
2
|
|
[26]
CESTA DO POHÁDKY,
7-
(UIAA),
12.
6.
2015,
Martin Tučka, Martin Válek.
Nejtěžší cesta pravého segmentu borové skály vede přímo přes převis. Nástup na ni je vlevo od cesty č. 27 (obě jsou označeny šipkou). Odjištěna dvěma bolty (společnými s cestou č. 27.) vede dále ke slanění. Cesta je technicky i silově náročná a má dvě možná slanění. Přímé slanění je za vrcholem a sdílené s cestami č. 27 a č. 28. Příjemnější a pro lano méně ničivé slanění je to, pro cesty kolem spárky. Stačí prolézt krátký traverz doleva po plošince (doporučujeme tuto variantu, jelikož je méně náročná na lana a po cruxu cesty).
|
|
|
|
|
|
|
|
2
|
|
[27]
PŘEVIS PŘÍMO,
6
(UIAA),
Druhá cesta zprava (označena šipkou) je ve stejném stylu, jako cesta č. 28. Vede přímo v linii boltů přes převis a svislou stěnu ke slanění. To je společné s cestou č. 28 – Převis
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
[28]
PŘEVIS ZPRAVA,
6-
(UIAA),
Cesta nejvíc vpravo (označena šipkou) začínající v převise a pokračujíc přímo vzhůru přes dva nýty. Od druhého nýtu se lezení mění na plotnové a pokračuje ke slanění za hranou. Lezení je, na Borovou skálu, velice fyzicky náročné a složené z bočních a spodních tahů.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
KAPESNÍ CESTA,
3
(UIAA),
22.
2.
1979,
Pavel Schwarz.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Novou cestu k této skále můžete přidat po přihlášení se do SO. |
|
|
|
|
|
|
