Obr.1: Petr Schnabl (1946 - 27.11. 2022)
 

Petra jsem koncem šedesátých let občas potkával ve Skaláku, který byl mým lezeckým domovem. On tíhnul spíše do Příhraz, kde realizoval i pár prvovýstupů a na „stará kolena“ tam pak chalupařil.  

 

Tehdy jsem netušil, že časem se z Petra stane můj dlouholetý kámoš a hlavně spolupracovník při vymýšlení a organizaci řady významných horolezeckých akcí v podstatě ve všech nejvýznamnějších lokalitách. 

 

Kromě lezení ve skalách, hlavně na písku, věnoval se i lezení v Tatrách, hlavně v zimě. Nevynechal ani mystickou Galerii Ganku. Pak následovaly logicky i výstupy v Alpách, kde se již v r. 1969 „blýskl“ druhým výstupem známé Messnerovy Cesty přátel v SZ stěně Civetty.




Obr. 2: Petr Schnabl překonává okrajovou trhlinu na Lyskammu v roce 1971 

Petrovi se ovšem zalíbily také vyšší kopce, hlavně v oblasti Pamíru. Jako náš první lezec zdolal všechny tři pamírské sedmitisícovky. Zúčastnil se i našeho vůbec prvního prvovýstupu na Pamíru a to v r. 1975 severní stěnou Piku Lenina. 

Obr. 3: Petr Schnabl pod vrcholem  Štítu Korženěvské v roce 1977
 

Koncem sedmdesátých let a po celá osmdesátá léta jsme s Petrem tvořili bafuňářské „lanové družstvo“. Já byl v horolezeckém svazu šéfem trenérské rady, obdoby dnešní komise alpinismu a Petr byl předsedou mezinárodní komise.

Po dlouhá léta jsme tak měli na starosti organizaci i zajištění vrcholných akcí horolezeckého svazu, a to od letních i zimních Alp, Kavkazu až k Himálaji.  Dost jsme racionálně využívali tehdy téměř jedinou možnost výjezdů – reciproční akce se zahraničními lezci. Byli to Rakušané, Švýcaři a hlavně Italové. Nepochybně vrcholem byla dobrodružná akce s objevením a zdoláním nejvyšší skalní stěny Země, 4.500 m vysoké západní stěny Dhaulagiri I. Petr to označil za šílenství… Nakonec k této stěně směrovaly celkem 3 expedice k novým cestám v letech 1984, 1985 a 1988 - ta ještě v kombinaci s prvovýstupem Z stěnou Annapurny I. 

Obr.4: Petr Schnabl při výstupu v západní stěně Dhaulagiri I v roce 1984 

Paradoxně jsem přesto s Petrem společně nelezl. V roce 1972 jsme s Joskou Rakoncajem vylezli S stěnu Lyskammu a S stěnu Matternornu a spolu s námi lezla dvojka Petr Schnabl a Zdeněk Brabec. Potom jsme společně v r. 1977 vylezli na Pik Korženěvské a až pak následovalo lezení v Z stěně Dhaulagiri. Po letech spolu s Jarýkem Stejskalem nás čekal ještě výlet do oblasti Mardi Himal. Jinak nic… Ve skalách jsme spolu chodili na pivo. 

 

Petr se významně zapsal do našeho horolezectví a vysokohorské turistiky také organizací řady treků do Nepálu především pro své kamarády. Absolvoval snad vše, co lze v Nepálu projít včetně těch nejnáročnějších tras.



Obr.5: zprava Petr Schnabl, Jirka Novák a a Jarýk Stejskal na treku, v pozadí Annapurna South, 2017

Řada přátel hor bude jistě na Petra vzpomínat v dobrém také proto, že po léta vedl významnou prodejnu map a průvodců KIWI. Byl to zásadní „základní tábor“ informací o horách celého světa. 



Obr.6: Petr Snabl, 2017

Petře – díky za vše…  Zůstaneš v našich vzpomínkách!