V roce 1953 v březnu proběhlo v Černé Javorové dolině v Tatrách soustředění tehdejšího tzv. reprezentačního družstva.

 

Setkali se zde nejlepší pískaři, Češi, Moraváci a kamarádi ze Slovenska. Jeho vedoucí dr. Jelínek přizval i černovlasého chlapíka, o málo staršího, než jsme byli my, ověšeného fotoaparáty. Nevyžadoval žádnou zvláštní pozornost. Byl s námi na několika lehčích horách, na konci si vzal naše adresy.

 

 

S Radanem Kuchařem na Hindukúši (1965)

 

Když jsme  se vrátili domů, přišly nám od něho nejkrásnější fotografie z hor, jaké jsme kdy viděli. Ihned jsem sním navázali spojení. Přijel za námi do našich mateřských skal, fotil jako o závod, vzniklo naše mnohaleté přátelství. Lezl s námi na pískovci, při zájezdech do velehor a z těch to setkávání vznikla řada jeho knih:

 

- Cesty k vrcholům

- Hindúkuš

- Schody pod vesmír

- Cesty k vrcholům

- Království slunce a ledu

 

a další…

 

Vilda Heckel se snažil zachytit okamžiky lezení za každou cenu. Při expedici do Afghánistánu v r. 1965 si naše skupina ve složení Jožo Psotka, Miloš Matras a já vybrali za cíl nejkrásnější štít v dolině Išmurch šestitisícovku Uparisinu.Vilda Heckel šel s námi. Nebudu popisovat podrobnosti, ale po značných obtížích a dvou bivacích jsme došli na západní vrchol. Na hlavní vrchol nám zbýval hřeben dlouhý asi půl kilometru. Totálně se zhoršilo počasí – mlha, vítr, sníh – to nejhorší, co může horolezce ve stěně potkat. Ihned jsme se rozhodli pro sestup. Slaňovali jsme, ustupovali navázaní na laně, pod skalní stěnou nás čekal lavinózní terén se spoustou nového sněhu. Sestupovali jsme s největším soustředěním a obavami. Ne tak Vilda. Byl nadšený, že se dostal do situace kde jde o všechno. Fotil zuřivě o sto šest. Byl problém, aby se zajistil u vyčnívajících skalek.Věděli jsme, že nám jde o život, ale Vilda nás nabádal ,,kluci utíkáte mi“.

 

Všechno nakonec dobře dopadlo, dostali jsme se do stanů u nástupu. Vilda nafotil snímky, ze kterých je vidět nervozita, obavy, stres. Ještě ale po letech nám vyčítal, že jsme měli trochu počkat. Hlavní vrchol Uparisiny jsme potom vylezli o deset dnů později.

 

 

Hindukuš 1965

 

Horolezectví se stalo jeho osudem. Skončilo nešťastnou výpravou do Peru v r. 1970, ze které ještě stačil poslat několik fotografií, před osudným zemětřesením a zničující lavinou pod Huascaránem.