Původ Vladimíra „Chrousta“ Procházky (23.7.1918 - 23.6.1994) byl horolezecky snad stejně zahanbující jako u Gastona Rébuffata – ten přišel do Chamonix z Marseilles, Chroust se narodil v poděbradských rovinkách. Klukovská léta však trávil v Turnově, kde ho „postihlo“ lezení po skalách, jako všechny v okolí. Bavil ho však každý sport – hlavně běh a skoky na lyžích a byl v tehdejší době „dost dobrej“ sdruženář. Laškoval i s krasobruslením, ale nakonec definitivně propadl lezení.

 

Není se co divit, jeho kamarády byli „Fifan“ Vodháněl, Joska Smítka, „Kujan“ Janků a všichni ti autoři dodnes respektovaných a lezených cest. Generace dnešních padesátníků už vnímala Chrousta jako metodika, funkcionáře, klasického a „fest“ kouřícího horolezce (pozn.: na Annapúrnu IV r. 1969 dostal od Čs tabákového průmyslu sponzorský dar 9000 ks Startek!). 

 

Obr. Vladimír "Chroust" Procházka tak, jak si jej pamětnícic pamatují.

V mládí ale musel být pěkné éro – ve svých osmnácti vyvedl dodnes těžkou a málo lezenou Barthovu spáru na Dračí zub. Ti, kdo si vzpomenou na obtáčení se pod kruhem, vědí o co jde. Řada prvovýstupů na Hruboskalsku a v Příhrazech je od Chrousta a jeho kumpánů. A jsou to cesty nejen těžké, ale velice pěkné.

 

Jen co to po válce šlo, už byl v horách. Jeho výstup Stanislawského komínem na Galerku (1946) byl zatroubením k útoku českých horolezců na „sportovní“ cesty ve Vysokých Tatrách. Potom Alpy, Kavkaz, Dolomity – to byly stupínky, po kterých se dostal až do Himálaje, kam odjel roku 1969 a svými organizačními schopnostmi dokázal pomoci splnit krásný sen nejen sobě, ale všem těm starým chlapům ze Skaláku. Dosažení vrcholu Annapúrny IV bylo prvním úspěchem českého horolezectví na nejvyšších kopcích světa.

 

Psát o Chroustových organizačních aktivitách všech možných podob by bylo stejně zbytečné, jako psát o jeho cvičitelské práci. Za všechno mluví dvě věci: pěkně dlouhá řada horolezců, kteří dodnes vzpomínají na jeho nezapomenutelná školení a jeho už dávno rozebraná kniha Základy horolezectví. Dodnes není lepší a dodnes má začínajícím horolezcům i lezcům co říct.

 

Takže, Chrouste, díky za to, že´s byl!