Petr Macnar začal lézt přirozeně už jako malý kluk. Bydlel totiž v Troskovicích a skály měl za domem. Narodil se roku 1945. V učení v Turnově se sešel Bojsou Dědkem a Vaškem Chlumem. Není proto divu, že to byli v mládí jeho nejčastější spolulezci.

 

     

Obr. : Před hostincem na Suchých skalách, zleva: P. Macnar, Mil. Černý, V. Chlum      

 

Byl velkým znalcem Českého ráje, měl prolezlé kdejaké údíčko a objevil řadu do té doby nelezených věží. Takových znalců tu zatím moc nebylo. Jak mohl, byl ve skalách. Jeho kamarádská povaha bez žádného nadřazování a přirozená autorita nás k němu připoutala. Jako mladí lezci jsme ho přijali do role svého  učitele. Ukázal nám, že i ti nejlepší jsou jen normální lidé. Poradil jak na to a my s ním mohli začít lézt těžké cesty.  

Mezi jeho nejznámnější prvovýstupy s Bojsou Dědkem patří: první výstup na nelezenou věž Zvěd u Trosek a Sarkofág Bojsovou cestou. S Vaškem Chlumem ml.: první výstup na nelezenou věž Džbánek a první cesta na nelezenou věž Sáhir v Příhrazech. S Honzou Ometákem vylezl těžkou cestu na Jičínskou věž na Věžáku. Zajímavá je i Bratrská cesta na Peklo ve Skaláku s Jardou Křepelkou. 

Po osmašedesátém roce odešel trvale do Norska a pískovcové lezení v něm ztratilo jednoho z nejlepších lezců své doby. Zůstala po něm velká díra v oblasti Apoléna, kde hodně lezl a dokonale ji znal. Bez něj a Bojsy Dědka se nám historicky zmapovat tato místa podaří už jen velmi těžko. Byl jsem jeho velkým obdivovatelem.

Psáno pro horolezeckou expozici Muzea českého ráje v Turnově.