V Kralupech jsem bydlel po dobu trvání základní školní docházky tj. někdy před 30 lety. Můj otec odvážnější a zarputilejší dobývat ty hrůzy většinou napředoval. V té době s námi, nebo s ním tuším lezl i Vilda Buble,ale na cestách se podíleli i jiní. Začínali jsme rovnou na stěně v Lobči. Pozemek v té době ještě nebyl oplocen a byl trošku stranou. Začínalo se z rampy a po přelezení spodní,rozsypanější  části, to dál už docela šlo. Myslím, že je tam pět nebo šest cest, všechny mají jeden kruh. Jenom " Indián" VIIb měl kruhy dva. Druhý kruh už je nenávratně pryč, protože byl v sanované části tzv. hlavě "Indiána", podle které jsme celou stěnu nazývali.U kruhu v  cestě, která vede středem stěny bývala, nebo určitě ještě je krabice s knížkou a popisem cest. Co se týká stěny " Pod Altánem " , to bylo tenkrát docela slušné divadlo pro kolemjdoucí. Lézt pomalu uprostěd města na kraji silnice rušné křižovatky,(touha po výstupu asi převládala) nešlo to určitě ruku v ruce s našimi povahami. Já trpěl ještě víc protože jsem se za celou dobu nedostal do stěny.Táta tahal,spodek děs,běs,kruh byl jen jeden-někam vejš.Nejdřív nacpal jednu skobu,pak druhou.Nevím v čem držely..Nebylo to nic proti ničemu dole byly různé díry po starém trámoví,umělém opracování ,myslím,že etika neutrpěla.Po vynaloženém úsilí se dostal do velkého kouta odkud slanil.Do stěny se ještě později vrátili s Vildou a vylezli ještě z čelního pohledu levou hranu.Oblázková věž se oblezla tak nějak všude jak se dalo.Západní hranu jsme vylezli jak přímo,tak i od převísku do prava,bývalo tu i jištění.Ostatní skalky kolem altánu a mezi altánem a Mochomůrkou(taky altán,nevím jestli ještě stojí)přelézal většinou každý sám-po vyběhnutí schodů-výživných,nebo společně s klukama ze školy.Někde budou možná ještě patrné zelené šipky.Troufám si tvrdit,že oblast celkově může oslovit jen ty nejzarytější Kvakery,pro ostatní nemá smysl.Přesto dík za zpracování.Nad stěnou v Lobči se dá najít dost zkamenělin (kapradiny,přesličky),házet polena na střechy vlaků projíždějících mezi tunely na Dvořákovce,lézt pod tratí do chodeb vytesaných za doby vlády Marie Terezie v podzemí Nelahozevskýho zámku,prohrabávat hodiny závaly a čekat za rachotu poblíž projíždějících vlaků na to, až vám to celý sletí na hlavu.Potom už stačí jen jít k Janáčovi,kouřit,pít tajně pivo,pokukovat po  máničkách,nasednout na ukradenou pramici a za řevu majitele veslovat na druhou stranu Vltavy,zakotvit a vyrazit domů...