| ČR |
Česká republika |
| region |
Jižní Morava |
| oblast |
Jevišovická pahorkatina |
| sektor |
|
|
|
|
|
| rank: |
počet cest: |
výška skal: |
hornina: |
klasifikace: |
|
65 |
20-45m |
Rula
|
UIAA
|
|
|
|
| foto, soubor: |
Obr.1: BÍLÝ KŘÍŽ (JEVIŠOVICKÁ PAHORKATINA)
|
| přístup: |
Od Znojma přes Vranov nad Dyjí a dále na Stálky, u řeky Dyje na křižovatce odbočit směrem doleva na Uherčice, přejet most přes Dyji a dále ještě cca 1 km, kde je po levé straně silnice malá kaplička, zde lze zaparkovat mimo silnici. Za kapličkou pěšky po lesní cestě cca 80 metrů nahoru a pak doleva stále po lesní cestě cca 800metrů, zde se cesta přibližuje k břehu řeky Dyje a po cca 100 metrech je po pravé straně 50 m vysoká skála. GPS parkoviště 48°53'30.786"N, 15°39'3.484"E
|
Článek
k sektoru: |
| Bílý kříž - klenot Jevíšovické pahorkatiny. |
|
V rámci turné po skalách na Moravě jsme dorazili na, pro nás zcela neznámý, Bílý kříž. Vladimír "Vlk" Wolf, který to tam s Iljou Březinou lezecky zpracoval, píše v průvodci něco o až 50 metrové monumentální stěně. Moc tomu nevěříme, známe to ... prvních deset metrů v roští, pak dvacet metrů stěny a posledních 15 metrů ve vrcholové šotolině, dohromady oněch pětačtyřicet, ale uvidíme ...
Přijíždíme večer, místo avizovaného parkoviště u kapličky nacházíme jen trochu širší krajnici a jako na potvoru tam už jedno auto stojí, tam se nevejdeme, vracíme se asi kilometr zpět k mostu přes Dyji, tam už to jde.
Obr. 1: Tady jsou lezecké stěny, Bílý kříž je ještě asi 500 metrů dál.
Ráno vyrážíme podél Dyje ke stěnám, celou dobu v dálce vidíme velkou stěnu s křížem na vrcholu, věříme, že to je ten Bílý kříž. Z louky přecházíme pod vzrostlé stromy u břehu Dyje a najednou jsme pod stěnou jako krá...! Je trochu za rohem a z dálky vůbec nebyla vidět. Je to naprostá paráda, z rovného zelené palouku u řeky se zdvihá kolmá zeď nejméně na dvě délky!
Pouštíme mobilní SO a kontrolujeme polohu, jasně, jsme pod Stěnou pohraniční stráže. A hned taky hledáme kde jsou jaké cesty, rychle se orientujeme v nástupech a pak už jen počítáme borháky a odhaduje, kudy co vede.
Obr. 2: Stěna pohraniční stráže
Obr. 3: Stěna pohraniční stráže z boku, kdy metry více vyniknou.
Ještě než vyndáme věci, tak, aby nám něco neuniklo, tak jdeme prozkoumat navazující stěnu Tora Bora. Je trochu nižší, skoro celá převislá, navíc s nepříznivě vrstvenou skálou, dole u úpatí je krátká štola (v pravém Tora Bora toho prý jsou kilometry).
Obr. 4: Tora Bora .
Vracíme se pod hlavní stěnu, vyndaváme matroš a začínáme pracovat. Je krásný podzim, sluníčko, dvacet stupňů, nikde nikdo ... jen ta skála je nějaká divná. To, co ze zdola vypadalo jako jasná spára na "žábu", je ve skutečnosti plytký žlábek s oblými hranami, kam teda ruku fakt nedáte. Vodorovné trhlinky, ze zdola jasný žebřík typu ... levá - pravá - friend - levá - pravá - friend ... najednou taky moc neberou, všechny hrany jsou jakoby pilníkem zaoblené. Lezba nám připadá docela těžká, rozhodně je to těžší, než to vypadá ze země.
Dobrou službu, ostatně jako vždy, dělají trojkloubové Omegy, "obyčejné" friendy by se asi zakládaly hůř. Čas od času cvakáme borhák, někdy ani nevíme, od které cesty, lezeme víceméně na oko. Zdá se nám, že popisy cest končí někde v polovině stěny, borháky však vedou dál, tak člověk neví.
Je jasné, že od vydání posledního průvodce Moravské skály v roce 2010 již uplynulo mnoho vody a hoši ve stěně hodně popracovali, a tak je tam mnohem více borháků, než je popsané a asi i mnohem více cest. V dohledné době má vyjít nové vydání, tak tam to asi všechno bude.
Když bych to měl shrnout, tak stěny jsou parádní, cesty dlouhý, lezení hodně atletické a rozhodně to stojí za návštěvu. Jen, když jsme odjížděli, tak jsem vzpomněl na název Oskarového filmu "Tahle země není pro starý" a napadlo mě přirovnání "Tyto skály nejsou pro starý".
Zdeněk Strnad |
|
zapsáno: 8.11.2018
|
|
|
Tento sektor lze stáhnout
do mobilní aplikace SO!
|
|
U 3 skal je lezení časově omezeno. U 1 skal je lezení zakázáno.
|
