VIIc
(Písk.Sasko),
14.
7.
1941,
Vojtěch Nejedlo, Andělín Čermák.
Podél spáry k 1. a 2. kruhu. Poněkud doprava a stěnou vlevo do hnízda ke 3. kruhu. Traverz doleva celou údolní stěnou (hodiny) přes 4. kruh do koutové spáry a tou přes další 2 kruhy na vrchol.
Píše se rok 2009 a Miloslav Hataš svému kamarádovi ze skal Vojtovi Nejedlovi k jeho 94. narozeninám(!) sestavil naprosto unikátní blahopřání, do které svými fotkami a blahopřáním přispěl i Vladimír Procházka ml.. Díky Zdenkovi Konrádovi se podařilo tuto vzácnost zapůjčit, přefotit a vystavit i pro budoucí generace. Vám jen stačí kliknout na ikonu PDF vlevo.
Celé blahopřání je koncipováno jako komentovaná a ilustrovaná vrcholová kniha na Hlásku na Drábkách, kde Vojta Nejedlo v roce 1941 vylezl svoji parádní a dnes již klasickou cestu "Andělova stěna".
Obr.: Vojta Nejedlo v roce 2004.
Vrcholová kniha z Hlásky (tehdy Clamorny), s prvnímy zápisy z roku 1928, je jednou z nejstarších dochovaných vrcholovek vůbec. Dlouhou dobu byla dostupná jen jako ne moc kvalitní černobílá faksimile. Zásluhou Tomáše Flanderky však Štefan "Pišta" Berežný odtajnil své archivy i s touto vrcholovkou, takže ji znovu zpracujeme a vystavíme v lepší kvalitě.
zapsáno: 20.1.2021
Virtuální vrcholová kniha - záznamy o přelezech cesty z Lezeckých deníků
datum
lezec
styl
poznámka
23.6.2013
Jiřik
12.9.2010
privátní záznam
20.6.2010
silakskalak
Poznámka:
Abyste si mohli zapsat svůj přelez cesty, tak musíte mít založen svůj Lezecký deník,
všechny potřebné informace najdete v sekci Lezecké deníky.
Jestliže máte svůj LD otevřen, pak se vám pod každou cestou ukáže
formulář pro zapsání přelezu. Je dobré vědět, že přelezy lze dopisovat
i zpětně a i s neúplným datumem, třeba jen rokem přelezu.
Aktuální omezení
Cesta nemá zapsané žádné
omezení lezení z důvodů
ochrany přírody.
Poznámky k cestě
" ... v roce 1975, tedy mnohem později, se tam díky pendlu v traverzu zabil náš kamarád Dan Anton. Já tam nebyl. Prý v traverzu zabloudil (to asi jo, protože ten traverz těžkej není) a asi se mu lano (jednoduchá česká jedenáctka) někde řízlo a přetrhlo a on spadnul na zem, ale měl holt menší štěstí než ten Němeček."
Jiří Voráček 11. 3. 2015 13:38:26
Ladislav Ryska vzpomíná: " Šli jsme tehdy na Údolní cestu na Hlásku. Tu udělal Vojta Nejedlů no a hned druhý či třetí přelez jsme šli dělat my. Bylo podzimní mlhavý počasí. Nastoupili jsme, Němeček šel první, já druhý a Šimáně třetí. Já šel ke druhýmu kruhu a dobíral jsem Jarku Šimáňovýho k prvnímu kruhu. Němeček šel nahoru, tam je takový nepříjemný krok ke třetímu kruhu, on je vplácanej ve stěně, tam je krásná díra, no takhle to musíš lézt (chvilka lezecké pantomimy). Nádhernej písek je tam. My to ovšem nevěděli, že se musíš takhle natočit do stěny, sáhnout do díry a takhle se jakoby do ní posadit a cvaknout kruh. To jsme netušili. Němeček tam u toho stál a povídá: „Člověče, je to mokrý, nepříjemný a lámavý, mně se nechce“, ale zkusil to. Ještě, abych to řekl od začátku, tenkrát se jistilo jen přes karabinu, v ruce jsi držel lano u karabiny. Takže Němeček měl strach, kdyby se něco stalo, abychom neměli spálený ruce. Protože jak ti někdo ulítl, tak ty ruce byly na 100 % spálený od projetí lana. Tak jsme rozhodli, že nás bude jistit odspoda Boris Kašák. Oba jsme se odvázali a hodili lano dolů, tam byl Boris, dobrej kluk taky lezec. On jej pak jistil zezdola přes tělo. Němeček šel, já byl u druhého kruhu a Šimáně u prvního. Seděli jsme odvázaný jen ve smyčkách. Kdyby to vylezl, tak se navážeme a polezeme dál na vrchol. Ale on tam ulítl, jak přiletěl na mou úroveň, tak se otočil a padal. Pak jsem viděl, jak u kruhu prasklo lano a jak byl v úvazku, tak spadl mezi skály dolů.
To byla nejnepříjemnější chvíle, kterou jsem v těch skalách prožil. Protože nebejt Borise, který byl dole, tak nevím. Němeček, jak spadl mezi balvany, tak měl 2 x nalomenou páteř a silný otřes mozku a byl v bezvědomí. Boris měl duchapřítomnost, utrhl opodál stojící lavičku, dal ji pod něj a obvázal jej tím zbytkem lana. Představte si, že sanita jezdila jen do Mnichova Hradiště, dál ne. To byly takový turnusy a dál nejezdila. Boris musel jít, sehnat sedláka, kterej vzal žebřiňák, hodil tam 2 otýpky slámy a s tím prknem naložili toho Němečka a odvezli ho do Hradiště. Tam ho naložila sanita a odvezla do nemocnice. A teď my dva jsme zůstali ve stěně. Já u jednoho kruhu a Šimáně u druhého kruhu a bez lana. Lano leželo přetržené pod námi. Až konečně tam přišli nějací vesničani. Šli okolo a viděli, že jsme ve stěně bez lana, volali jsme, aby vzali tyč a podali druhou část přetrženého lana, která ležela na zemi. Podali ho Šimáněmu, ten ho podal mně a my mohli slanit. No, a teď jsme se báli domů, víte co to znamenalo. Nevěděli jsme co je, jestli je mrtvej, nebo není. To byly ty nejtragičtější chvilky mýho života ve skalách."
