Správci skal velmi zásadně nesouhlasí se sbližovacími aktivitami vedení ČHS s ferratisty, obě strany si stále dokola něco veřejně sdělují a možná by bylo dobře si zopakovat pár základních otázek:

Proč se vlastně ferratisti chtějí připojovat k ČHS?

Ferratisty dělím na dvě skupiny. Na ty, kteří ferraty stavějí a ty, kteří po nich šplhají (všimněte si, že odlišuji termíny "šplhat na něčem" a "lézt po něčem"). Kromě ferrát mají společné to, že jim jde o prachy, ostatně jak jinak. 

Ferratisti stavitelé potřebují prachy na své železo a celkem logicky je napadlo, že by se mohli přisát na peníze, co na svoji činnost dostávají od státu horolezci. A ferratistům šplhajícím by se líbilo, kdyby jako členové ČHS měli slevy na chatách nebo pojištění za babku (cha cha, to by koukali!). Ale nejsem si jist, zda se ferratisti šplhající vůbec sdružovat chtějí, spíše bych v tom viděl jen ty stavitele. 

A proč vlastně normální horolezci ferratisty tak nechtějí?

Člověk je od přírody tvor neposedný a brzy po narození se ze zvědavosti (později z nutnosti) začne pohybovat z bodu A do bodu B. Někoho to postupně začne bavit a stává se z něj turista. Když mu rovina nestačí a zamíří do hor, stává se z něj vysokohorský turista. A když ani to mu nestačí, koupí set a vyrazí na ferráty ... a je z něj ferratista. Horolezci však nějaké chození po pěšinách nebo šplhání po železe berou jen jako nutné zlo, když se v horách potřebují někam nebo odněkud dostat a nejde to jinak.

Toto vše říkám proto, že ferratisti přirozeně patří do skupiny turistů a ne do skupiny horolezců. A když tedy mají potřebu se sdružovat, tak by pro ně bylo přirozené se připojit k turistům, kteří na ně budou shlížet jako na odvážnou elitu, zatímco u horolezců jsou za ustrašené šašky, kteří si něco dokazují ne zcela chlapským způsobem (formulace je sice až zbytečně expresivní a neplatí vždy a pro každého, ale jde mi o podstatu).

Proč vlastně stávající vedení ČHS o ně stojí až tak, že riskuje další rozvrat ve vlastních řadách?

Na tuto otázku by předseda odpověděl nejspíše takto: " ... když bude mít ČHS více členů, bude dostávat více peněž od státu a o to nám přece všem jde". Když přeskočím věčné téma, o co komu jde, tak při bližším pohledu to ztrácí smysl, protože o těch "více peněz" by se hned strhla řežba mezi závodníky a horolezci (to ostatně známe dobře) a nově i ferratisty. Pro stávající členskou základnu by to nic nepřineslo, naopak reálně lze očekávat, že by na ně zbylo méně. Tak tedy proč?

Instituci jako ČHS by ale mělo jít o něco jiného než zisk, nota bene zisk někoho jiného, nebo je to jinak?

V této souvislosti je také zajímavá otázka motivace, proč vlastně ferratisti stavitelé ferraty stavějí. Jedni proto, aby si postavili pomník (např. ferrata u Semil nebo v Děčíně), druzí aby nalákali více hostů do svých nebo spřátelených hospod (klasickou ukázkou je ferrata Spitzberk u Žitavy nebo Kočičí kameny v Jizerkách). 

Patří vůbec ferraty do skal v České republice?

To je kruciální otázka s jasnou odpovědí: "nepatří"! V Alpách jsou ferraty velmi populární, je jich hodně a obvykle jsou i dobře udržované místními spolky nebo obcemi.

Zásadní je ale to, že tam jsou postaveny v rozlehlých stěnách vysokých hor, zatímco u nás po malých skalách (české a saské ferraty ostatně nejsou žádné ferraty, ale krátké "opičí dráhy"). Vhodné vysoké hory nemáme a ničení těch několika málo našich skal železnými lany a kramlemi je něco jako svatokrádež.

A když toto předseda a jeho společníci nechápou, tak, slovy Hamleta, je "něco shnilého v království Dánském".

Zdeněk Strnad